„Ech, ech, chrrm chroust polk,“ bojoval s plnou pusou suchého chleba kamarád. S Naty jsme se na sebe podívaly a měly jsme co dělat, abychom nevyprskly smíchy. „Bohužel nevím, ech, i já sám jej hledám,“ odpověděl na otázku tří králů, kteří se k nám do hostince přišli poradit. U nás v hostinci totiž právě seděl v kostýmu zákoníka, znalce zákona a odborníka na všechno. Nesmíš se smát, nesmíš se smát, opakovala jsem si, všichni jsme totiž právě stáli na jevišti, kde se na nás dívalo několik stovek diváků. S Naty jsme hrály dvě hostinské, které měly na scéně za úkol nakrmit svého hosta, a to jsme splnily opravdu dokonale. „Mohu se k vám připojit?“ Pokračoval zákoník, který se ještě pořád snažil dožvýkat. „A my též?“ pokračovala Naty. Za chvíli jsme už se třemi králi kráčeli po scéně a potkali skupinu andělů, kteří nám ukázali cestu do Betléma za Ježíškem: „Jděte za hvězdou, ta vás dovede až k tomu místu,“ poradila nám v bílém kostýmu s křidýlky malá Sofinka. Zatímco jsme před anděly klečeli zády k publiku, zákoníkovi se podařilo se zbavit posledních drobečků a polohlasem poznamenal mým směrem „Příště chleba na scéně už nejim …!“

Tento rok jsme opět hráli na několika místech představení Živého betléma, které jsme si nacvičili společně s dětmi z naší skvělé vesničky Netunic a dalšího okolí. Na Vánoční příběh o narození malého Ježíška se zdejší lidé mohli přijít podívat už dvanáctý rok a užít si tak krásnou předvánoční atmosféru. I když nikdo z nás nikdy nikde předtím nehrál, vždyť spousta herců ještě nechodí ani do školy, hodinové divadelní představení se i tento rok povedlo a moc se všem líbilo. A i díky příhodám, jako ta s tím chlebem, máme pak celý rok na co vzpomínat. Plyšové ovce pasoucí pastýři, malí i velcí římští vojáci v plné zbroji, krutý Herodes, roztomilí andílci, Marie s Josefem i další postavy na závěr společně s publikem zazpívali „Narodil se Kristus Pán“ a už jsme se všichni začali těšit zase na příští rok.

Moc mě těší, že každým rokem mohu s Netunickým živým betlémem pomáhat. Je úžasné pozorovat, jak se děti učí přemáhat trému, jak získávají sebejistotu, zdravé sebevědomí, vidět hrdost v očích jejich rodičů. Celý podzim se společně potkáváme na zkouškách, a i letos se nám povedlo vytvořit super partu, a to že jsou mezi námi některými velké věkové rozdíly je naopak moc super. Právě nacvičování je jedno z mála míst, kde se takhle děti a mladí z různých vesnic můžeme potkávat a stát se kamarády. Letos s námi dokonce hrály i dvě děti z Ukrajiny. I když by si asi nikdo z nás sám netroufl se postavit před diváky, takhle společně to vždycky zvládneme. Naší skvělou režisérkou je moje maminka, zvukař tatínek a zapojení jsou i všichni mí sourozenci. Myslím, že i v dospělosti nám kamarádství i krásné vzpomínky zůstanou.

A to je jen jedna z báječných aktivit, kterou YMCA (Křesťanské sdružení mladých lidí) dělá a se kterou jako dobrovolnice pomáhám. Věřím totiž, že je důležité dělat něco hezkého pro druhé, a že to obohatí nejen je, ale i nás samotné. V Ymce tak vedu po celý rok kroužky pro místní děti, pomáhám s akcemi pro lidi z naší obce (Mikulášská, Maškarní, Dětský den, Velikonoční křístání, Pohádkový les, Ukliďme Česko…). Jsem jednou z vedoucí na našich letních táborech, aktivně pomáhám s distribucí potravin z potravinové banky a se sbírkami potravin pro potřebné, téměř rok také spoluorganizuji akce pro ukrajinské maminky s dětmi.

Vážím si toho, že právě díky těmto aktivitám jsem byla vybrána jako Dítě Česka v anketě UNICEF ČR a budu moci s vámi nejen své zážitky , ale také svůj pohled a názory na aktuální světové dění sdílet na blogu. 

Ester Anna Soukupová - vítězka projektu Dítě Česka 2022