Když hudba mluví k srdci

Od chvíle, kdy jsem poprvé usedla k varhanám, mě jejich zvuk úplně pohltil. Je hluboký, hřejivý a pro mě až magický. Hra na varhany pro mě není jen hudební aktivitou. Je to cesta do jiného světa, kde každý tón a každá píšťala dokáže mluvit přímo k srdci posluchače.

U nás v kapli mám svůj vlastní varhanní koutek, kde se učím sama. Je to výzva a přesně proto mě to baví. Varhany nejsou jako klavír. Hraje se rukama, ale také nohama. Ruce ovládají dva až tři manuály, nohy pedálovou klaviaturu. Všechno musí být dokonale sladěné a přenesené do hudby. V tom je podle mě opravdová magie.

Samouk, který se učí hrát srdcem

Možná neznám mnoho jiných dívek mého věku, které by se do varhan pustily bez učitele. Přesto mě každý nový tón nepřestává fascinovat. Varhany mají obrovskou sílu. Dokážou oslovit děti, dospělé i seniory. A já jsem měla možnost tuto sílu už několikrát sdílet s veřejností.

Vloni jsem hrála na třech akcích. Zúčastnila jsem se Noci kostelů, hrála na vánočních trzích na zámku Svijany a dokonce jsem uspořádala vlastní vánoční koncert v kapli, kde jsem zahrála zdarma všem příchozím. Byl to pro mě silný zážitek, který mi ukázal, jak velký dopad může hudba mít.

Objevování nových skladeb a aranží

Stále se učím nové skladby a často zkouším vlastní aranže. Moderní písně z rádia pro varhany téměř neexistují. Chci umět zahrát něco pro děti, pro zasnění, pro pohodu nebo jen tak, pro lepší den. Každé nové hraní je pro mě dobrodružství.

Varhany jsou často umístěné v historických prostorech. Hrát z varhanní kruchty vysoko nad posluchači, obklopená freskami, vitrážemi a nástropními malbami, je jako stát uprostřed pohádky. Každé místo a každý nástroj je úplně jiný a má svůj vlastní příběh.

Varhany mají duši

Měla jsem možnost hrát na varhany z roku 1911 ve více než 300 let staré sakrální stavbě. Hrála jsem také na nástroje z 18. a 19. století v kostelech, jejichž historie sahá až do 13. století. Každé varhany mají vlastní akustiku a charakter. Žádné nezní úplně stejně. Právě to mě na nich fascinuje.

Varhany pro mě nejsou jen hudebním nástrojem. Jsou symbolem historie, umělecké dokonalosti a duchovního prožitku. Každý tón je příběhem mým, příběhem místa i lidí, kteří tu hráli a poslouchali přede mnou.

Na začátku dlouhé cesty

Učím se hrát teprve asi rok a půl. Varhaník v naší kapli hraje při mši už 70 let. Před sebou mám tedy ještě dlouhou cestu. Přesto doufám, že s tímto úžasným nástrojem zůstaneme „kámoši“ navždy.

Využívám každou možnost si zahrát na klavír nebo piano, které je volně dostupné veřejnosti. Třeba na letištích, ve školách nebo restauracích. Vždy se nejdřív zeptám, zda mohu zahrát. Zatím jsem se setkala jen s pozitivními reakcemi. Hudba má být otevřená a sdílená, a já jsem vděčná za každou příležitost, kdy ji můžu

Foto

Všechny fotografie pocházejí z archivu Marušky Sládkové a její rodiny.