Kromě Kristýny Kedrové a Matěje Pavliše MŠMT navštívili finalisté Laura Zálešáková, Victoria Lukander, Tomáš Havelka, Lukáš Pavelka, Miriam Jiroutová, Antonín Babouček a Jiří Podskalník.

Ministr Bek na úvod zmínil to, že působil jako rektor Masarykovy univerzity a že měl v tomto období možnost udělovat studentům různé ceny a ocenění. „Tehdy jsem si naplno uvědomil důležitost anket a soutěží a to, jak velký význam mají. Jejich účastníci a vítězové jsou inspirací pro ostatní, vedou silou svého příkladu,“ uvedl. Mluvil také o tom, jak je pro něj důležité setkávat se nadále se žáky a studenty a označil je „za lidskou tváří za politikou“. I proto zůstal i ve funkci ministra učit na univerzitě.

„Lépe se mi o věcech rozhoduje, když za tím vidím konkrétní obličeje,“ setkání s finalisty ankety Dítě Česka 2023 při tom označil za nejpříjemnější chvilku dne. „To a oběd,“ vtipkoval, čímž rozhodně uvolnil i děti, které pro něj měly kromě představení připravené zvídavé dotazy. Ministrův zájem byl znatelný, což se projevilo i tím, že přes nabitý program s dětmi zůstal déle, aby mohl reagovat na jejich poznámky.

Slova se ujala rovněž výkonná ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba. „UNICEF doma i ve světě řeší řadu problémů. Anketa Dítě Česka je pro nás radost,“ stejně jako zástupci MŠMT podotkla, že by ze setkání ráda udělala tradici. „Věříme, že hodnoty, které společnost veřejně ohodnocuje, ji také zpětně formují. Proto chceme aktivním a inspirativním dětem veřejně poděkovat a ocenit je. V projektu rozhoduje, jak tomu říkáme, trojúhelník – kandidát musí být talentovaný, a to v čemkoliv; musí být aktivní a prospěšný pro své okolí; a musí být inspirací pro své vrstevníky. Projekt má velké přesahy do vzdělávání,“ řekla ředitelka UNICEF ČR.

Kristýna: Přechod z domácí výuky do kamenné školy byl šok

Pak už přišla řada na naše finalisty. S krátkými proslovy vystoupili Kristýna a Matěj. Kristýna mluvila o českém školstvím, které označila za zastaralé. Připomněla, že v rámci základní školní docházky měla individuální režim tzv. domškoláctví, který jí vyhovoval. Následný přechod z domácí výuky do klasické školy však pro ni byl obtížný. „Tam jsem zažila něco jako kulturní šok. Sice jsme mluvili stejnou řečí, ale jinak jsem vůbec nechápala pravidla hry. Po zkušenosti s domškolou, pro mě klasická škola byla spíš peklo, které nemělo žádnou logiku a bylo úplná ztráta času,“ svěřila se Kristýna.

V novém – trochu lepším – světle se na české školství dívá poté, co si vyslechla, jak to vypadá například v Argentině. Doma totiž hostili studenty právě z této země. „I ten náš nejhorší učitel alespoň dorazí na hodinu a nemusíme se vyloženě bát, že by nám ublížil,“ dodala. Kam by mělo podle ní české školství směrovat? Inspiraci by hledala v západní nebo severské Evropě. Ministr Bek připustil, že české školství je konzervativní a jakákoliv změna je složitá. „Někdy je velmi těžké zbavit se zažitých návyků a shodnout se na tom, jaká změna je optimální. Jen část z nás má štěstí, že se narodí do rodin, kde má takovou podporu, že mu škola nemůže přeneseně nějak ublížit. Třeba moje maminka byla učitelka, doma jsme měli velkou knihovnu, a tak mě ke vzdělání vedla tak nějak nenuceně,“ zavzpomínal ministr Bek.

Matěj: Těžké rozhodování o budoucnosti

Matěj se věnoval spíše budoucnosti, mluvil o tom, že někdy je pro žáky těžké rozhodnout se, čím budou. „Někdy je pro ně těžké rozhodnout se, co je pro ně dobré a vhodné, co je baví a zajímá. Mohou si dokonce později vyčítat, že si vybrali špatnou cestu. Může na to mít vliv to, že měli strach rozvíjet, co je baví, nebo že jim chyběla osvěta o tom, co jim obor, co je zajímá, může nabídnout,“ podotkl, že děti před takovou volbou mohou vlastně stát dvakrát – v deváté třídě, kde se ti váhaví, rozhodnou pro všeobecné gymnázium, jenže za čtyři roky pak mohou být úplně v té samé situaci, když si vybírají vysokou školu.

Ministr Bek s Matějem zcela souzněl. „Ano, rozhodování, o čem člověk bude, je čím dál složitější. Zvláště když se definice zaměstnání mění a posouvají,“ v tomto případě ministr, stejně jako Kristýna, hledá inspiraci v zahraničí, konkrétně pak v Kanadě. „Tam mají studenti první rok na univerzitě takový obecnější, mohou se dovzdělávat třeba v matematice a zároveň mít předměty z oboru, o který se zajímají. To, z čeho budou dělat bakaláře, si vybírají až na konci prvního roku,“ vysvětlil dětem.

Matěj následně doplnil, že on je naštěstí už nyní rozhodnutý, co dál. Chce studovat medicínu. Vyzdvihl ještě to, že i když to někdy studentům ve škole nejde, nemohou si zrovna najít to, v čem by vynikali, neznamená to, že by pro společnost byli nepotřební.

Následná diskuze byla skutečně živá a finalisté Dítě Česka měli různorodé dotazy, některé se týkaly další složky českého školství – výchovy. Zajímalo je třeba to, jaké jsou mechanismy zaručující, že škola dětem předává ty „správné hodnoty“. Nebo to, zda budou mít školy finanční prostředky, aby měly své vlastní psychology zvláště s přihlédnutím k šířící se kyberšikaně či sebepoškozování. Nutnost školních psychologů pak zástupkyně státního tajemníka Martina Běťáková a Jan Mareš, vrchní ředitel Sekce vzdělávání, označili za „jednu z nejnaléhavějších potřeb“.

Mluvilo se rovněž o možnosti přítomnosti asistenčních psů ve třídách, o možnostech soukromých a veřejných škol, o tom, jak jsou někdy opomíjeni nepedagogičtí pracovníci, jak je pro žáky někdy složité spojit mimoškolní aktivity se školní docházkou, pokud chybí podpora ze strany školy a dalších tématech. Po diskuzi měly děti možnost prohlédnout si prostory ministerstva.

Dotazy a připomínky našich finalistů byly často kritické vůči českému školství. Kristýna podotkla, že jí došlo, že „že cílem MŠMT není úplně něco ve školství měnit. Zastávají tu teoretickou část – aby vše v zákonech bylo v pořádku, i když by se modernizaci školství vůbec nebránili,“ uvedla. „Brali nás vážně, respektovali naše názory, bylo vidět, že nad našimi návrhy opravdu přemýšlejí. Zaujaly mě i případy z praxe, např. že některé soukromé školy zkouší nové způsoby výuky, které se následně aplikují i na školy státní,“ řekla k debatě Kristýna.

„Zapůsobilo na mě, že nás ministr a jeho kolegové byli ochotní vyslechnout. Překvapilo mě, že pan ministr měl dobrou a optimistickou náladu, i když toho dělá tolik a má přes den hned několik jednání,“ zhodnotila návštěvu na MŠMT a diskuzi s ministrem školství Bekem finalistka Miriam. Otevřenost a ochotu naslouchat ministra a jeho týmu vyzdvihl rovněž Matěj. „Pan ministr věděl, o čem mluví, a byla cítit jistota v řeči. Nejvíce mě potěšilo, že doznal i jistou zastaralost školního systému a přiznal, že systém má své chyby, ale dodal také porovnání s ostatními státy, což je velmi důležité,“ ocenil.